Moje cestování

Ležím ve vaně plné příjemně teplé vody a užívám si voňavé koupele. Nejraději mám levandulovou. Je mi to příjemné. Na takovou koupel je třeba udělat si čas. To není šup, šup, vlítnout pod sprchu, smýt pot a už zase spěchat dělat něco, na co nezbyl čas ve dne. Tak to ne ! Vana je plná bílé pěny, ze které mi vykukuje jenom hlava. Skoro nejsem. Ta hlava přemýšlí o ostatních končetinách a trupu, které momentálně zmizely a vybavuje si, co všechno lidem během života zmizí. Také fyzicky, z jejich těla. Bílé pláště odkrajují co se dá, sešívají, záplatují, přesvědčují postiženého o tom, že to, či ono vlastně ani nepotřebuje. Honem z husté pěny povystrčím palec u nohy, je na svém místě. Noha až k lýtku je také v pořádku. Jedna ruka, druhá ruka ... mám je ! Když už ta paže vyplula z načechraných bublinek, automaticky sahá do misky vedle vany, aby vybrala kousek ovoce a vsunula ho do úst. Ráda jím ve vaně ovoce. Jahody, nakrájenou broskev, dílky pomeranče, plátky kiwi. Paráda ! Přestávám myslet na nepříjemné věci a oddávám se svému koupacímu rituálu. Vychutnávám ovocné dobroty a pozoruji malé bublinky pěny, jak praskají a mizí. Honem ale nezmizí, tento proces je pomalý. Pouštím z kohoutku malý pramínek vody tak, aby ještě načechral, co se načechrat dá. Slastně se zaposlouchám do jejího šplouchání a zrak spočine na skleněné kouli s mušlemi. Havaj. Pláže, moře .... palmy .... Vzhlédnu do koruny jedné z nich, tedy ke stropu koupelny a uvidím místo kokosových ořechů maličkého pavoučka. Vím o něm. Bydlí mezi záclonkou a garnyží. Je tam doma a já toho pidiživočicha toleruji. Je milý. Občas se jen kousek spustí na jedné slaboučké nitce, chvíli visí a pak zase zmizí. Nedělá pavučiny, neruší. Sahám po posledním kousku broskve a přidávám na teplotě dopouštěné vody. Pramínek je docela tenký a tak si ani neuvědomuji, jak teplota roste. Najednou jsou opocená všechna zrcadla, moje pokožka je červená, póry se otvírají. Sugeruji si, že tělo tak přijímá léčivé silice ze všech těch bylinek. Když je koupel horká a já mám pocit, že víc nesnesu, vyměním pohodlí vany za sprchu. Nechám tělo masírovat proudem vody chladné až studené. Ledové ? Už nejsem na Havaji, ale kdesi na severu, jsem lední medvěd, jen nemám bílý kožich, ale docela obyčejnou husí kůži. Jsem tedy husa ? Tak to nééé !  Konec a šup do osušky. Tak krásně se potom leží ve vyvětraných peřinách, které voní sluncem a trávou jako vzduch horských údolí. Také levandulí. I sny jsou levandulové. Jsem z cest doma a doma je nejlépe. Moje sny ať přijdou.