
Keramické kachle a obrazy
Keramické koláže
U nás I

Čas mnoho věcí změní, záhyby starostí urovná a velké smutky pofouká, jenom běh nocí a dní neurychlí. Jak se mám smát, když vím, že na jednom stromě zůstalo prázdné hnízdo ?
( Velikost všech děl z tohoto cyklu je 54 x 54 )
—————
U nás II

Kde je čas, když není ? Na někoho, na něco, na sebe. Nestíháme se vybatolit, vyrůst, vysmát, vyplakat. Najednou jsme staří a zvědavé okno je strašně vysoko. Jenom v pórech máme prach z uklopýtaných cest. Tak kde je čas, když není ?
—————
U nás III

Nahmatávám medové ticho. Ptáci šli spát a měsíc visí hlavou dolů. Brodím se tmou a vůní trávy a vyhazuju z hlavy nepříjemné věci. Noc má chladivé dlaně.
—————
U nás IV

Moje vzpomínání je něžné. Má smutnou duši a popletený rozum. Ohlédnutí za něčím, co se nevrátí. Jen vzlyk mých přání klopýtá tichou nocí, jako modlitba před spaním.
—————
U nás V

Všechno je daleko. Na jazyku usnulo tolik nedopovězených slov ... Kdoví, kdy čas vypadne vlastní vahou z věže v mém nitru. Všechno je daleko, jen nepotřebné věci jsou na dosah.
—————
U nás VI

Přicházejí jen naštípnutá slova a nalomené myšlenky. Čas je nahrubo semletý, proto prchá rychle, rychle, hlučně a hlavně hluboko.Sedím ztrnule a chytám jeho proměny do své potrhané sítě.
—————
U nás VII

Stojím na nesprávném místě, kam teplé světlo neproniká. Za rohem čekají nepoznané věci a já dobrovolně život promarním.
—————
U nás VIII

Všechno se nedá vyslovit. Někdy věta uvízne v hrdle jako pohled v klíčové dírce. Ptej se z blízka, odpovím z dálky, myšlenky zazimuju na příští rok a pak ... napíšu báseň o jarním tání.
—————
U nás IX

Něco je v nepořádku. Vítr bezmocně škube zbytky listí a razítkuje chodník. Čekám na správný výlet. Jsem nedočkavá, nerozhodnutá, nejistá, nemožná !
—————
U nás X

Pláč je jenom slaný strach, kdy je ticho nahé a osamělé, jako strom v zimě. Jakou chuť má průsvitný úsměv ?
—————