Virtuální svět

Jsou krajiny v nás, jen o nich dost často nevíme a proto je míjíme.

Ta noc měla modré bříško ... Nakloněná k ránu v kovovém bezvětří co šeptá : Zůstaň !

—————

Závoje tónů nad krajinou, v krajině, ve mně a noty rozsypané do všech důlků, jako kuličky hazardního hráče.

—————

Někdy jsou nekonečné i čtyři kroky...

—————

... procitla jsem až u dna smaragdového ticha.

—————

Ach, Bože, co je pravda ?

—————

Měsíc měl mnoho ozvěn, té noci ...

—————

Ohnivé jazýčky jsou v nás, mezi námi, jsou lstivé, jako oči ďábla. Tak proč krutě krásné ?

—————

Je to bolavé, uvnitř krvácející jako strach bez definice. Proč ?

—————

Ten večer připlul z velké dálky, voněl čokoládou.

—————

Zázraky se dějí až u dna, až u dna ... až .... u dna ? Možná.

—————

<< < 4 | 5 | 6 | 7 | 8 > >>