Krajina pramínků vod

Prší monotónně. Na konci dne, u samého dna rezavějí ztroskotané vzpomínky na něco hodně dávného. Jsme zranitelní jako drobounké a hbité prstíky deště. Učešou stromy do hladka a zmizí. Jenom my zůstáváme. Zatím.