Jaro

Jaro je tady. Ještě před nedávnem zima neúnavně opravovala svůj rozmazaný make up a občas se trochu přepudrovala. Jenže, čas nezastavíš. Je zajímavé, že jaro vždycky přijede rychlíkem. Je tu ze dne na den. To zima, ta si obvykle dává na čas. Nejdříve posílá mrazivý vítr, potom testuje sníh, jestli je dost jemný a bílý, nebo zatím stačí ten hrubý, těžký a mokrý. Nějakou dobu to trvá. Mezitím si stihneme nachystat zimníky a čepice. Jaro to tak nedělá. Je nedočkavé, spěchá. Šup ! A je tu. Pozná se to podle sněženek, které vykouknou ze zbytků sněhu. Sluníčko začíná mít teplé dlaně a rozdává úsměvy do všech koutů světa. Ptáci zapomenou na krmítka, mají jinou práci. Budou se stavět hnízda, pro která je třeba vyhlédnout vhodný strom, či úkryt. Jsou velmi vynalézaví. Při všem tom shonu ztrácejí v zahradě veselé noty. Tak honem do kraťasů a triček ! Samozřejmě, mladí to vědí a už ukazují ze solárek opálené nohy a břicha. Slunce se neurazí, ví o tom své, protože tu správnou čokoládovou má na paletě jenom ono. Jívy vystrčí sametová ouška, to aby jim nic neuniklo. Ani obloha nezůstane pozadu. Přece šedá už je okoukaná. Jde o to, zvolit správný odstín modré. Doladit bílými krajkovými mráčky a je to. Jaro jsou také velikonoce. Barevná vajíčka a pletená pomlázka. Z mého dětství pamatuji i jarmark na Velký pátek. Plné náměstí stánků. Měla jsem to ráda. Velikonoční jarmarky nahradily různé trhy. Vajíčka se skoro nebarví, těmi by koledníci opovrhli. Dávají se sladkosti a vajíčka čokoládová. Také žvýkačky. I to je mnohdy málo. V loňském roce se skupina koledníků u našich dveří znechuceně podívala na čokoládová vajíčka a jeden z nich se zeptal : " Něco jinýho by nebylo ?" Chtěli totiž peníze. No jo, doba se mění. Církevní podtext těchto svátků je už dávno zapomenut. Jen sněženky, bledule, ladoňky a krokusy zachovávají tradici. Také ptáčci stavějí hnízda podle osvědčených metod a plánů. Vzpomínám a ptám se : " Vrbová píšťalko, kde jsi ?" ( březen 2010 )