Foťák

Máme digitální foťák. Před lety ho dostal manžel k významému životnímu výročí od našich mladých.Tenkrát jim ho pomáhal vybírat fotograf, z toho usuzuji, že není špatný. Manžel nefotí a já jsem až dosud fotila v podstatě jen svá výtvarná díla ( nehýbají se ) nebo na vernisážích mé přátele, kteří přišli. V tom případě to mělo tu výhodu, že jsem mohla ukázat na kteroukoliv šmouhu a říct : " To jsi ty ." To, co se pohybuje prostě dávno uteče jinam, než dojde k vyfocení. Začalo mi to vadit až teď, když jsem si splnila svůj sen a pořídila si modré žabky pralesničky. Ty chci mít pěkně zachycené a přes PC se s nimi pochlubit známým. Zjistila jsem ale, že tady jsem bez šance. Ze vzdálenosti cca 1,5 - 2 m od terárka mi nejde dobře zaostřit. Záměrně jsem napsala mi, protože nejspíš jsem já ten technický tupec.
Jeden náš známý, který se ve fotoaparátech a focení vyzná se nabídl, že se na to podívá a zjistí, co všechno umí foťák a co neumím já. To asi bude skóre ! Věděla jsem, že bude chtít, abych mu řekla co očekávám a co a jak dělám. Několik dní jsem si skládala v hlavě svoje požadavky a informace s vědomím toho, že mi ten dobrý muž musí porozumět, i kdybych mu měla ukazovat jako hluchoněmý. Později jsem zjistila, že to by byla lepší varianta. Seděli jsme v jednom McDonalds. Byla jsem ráda, že si k této složité diskusi zakoupil hamburger a já mohla doufat, že jeho pozornost bude částečně odvedena jinam. Každý mužský prý je dobře naladěn a shovívavější u dobrého jídla, než s prázdným žaludkem, řekla jednou moje kamarádka a já si během let potvrdila, že na tom něco pravdy je. Začala jsem mu vysvětlovat, že když fotím zblízka, navíc přes sklo, v přístroji to dělá bzzz, bzzzz a snaha o zaostření je marná. Do rozmazaného obrazu vždy na zlomek sekundy naskočí jasný, jenže než zmáčknu a něco se vyfotí, jsou tam zase jen ty rozmazance. Výsledek ? Z několika desítek snímků je jen několik použitelných a to je dílem té náhody, kdy se bzzzz a cvak strefí do okamžiku jasného obrazu. Tak tohle vysvětlení by ještě šlo, ale mělo být hůře. Došlo na "čudlíky". Co to udělá, když pomalu mačkám první čudlík nahoře, a co mě doslova vyděsí, když nedej Bože zmáčknu nějaký postranní čudlík. Už tak mám problémy rozšifrovat ty rámečky, písmena a čísla, která při pohledu do foťáku vidím a nevím, k čemu je to dobré, což teprve když se najednou rámeček změní ve větší, naskočí nějaké AFC či co .... znám jen KFC o to je o dobrém a rychlém jídle . Dále vysvětluji, že nevím, proč se kroutí vpředu velkým vroubkovaným kolečkem, proč se točí malým knoflíkem nahoře ... stejně to nechávám většinou na zelené značce "auto", protože auta jsou důležitá a mám je ráda, zvláště ta hezky zelená. Fakt je, že občas přehodím na " P ", kde to taky fotí a když už tam ten knofík je, aby nezahálel. Ostatní polohy nepotřebuji. Konzultuji také důležitost zvednutí jakési klapky nahoře, kdy se při focení zableskne. Dokonce dvakrát po sobě !!! Jenom nehřmí. Bojím se blesků a bouřek vůbec, tak nač si to demonstrovat ještě u focení, že ? Chci si fotit v klidu. Informace jsou kompletní. Hotovo ! Teď je na známém, aby objevil zakopaného psa. Pozorně jsem sledovala, zda on, sedící naproti mě, žvýká se stejnou frekvencí, neboť to svědčí o tom, že ho to snad až tak nerozhodilo. Přidávám tedy ještě informaci , že okolo sklíčka vpředu byla taková hezká plastová sukýnka, která foťáku slušela a kterou jsem ztratila někde u řeky při focení kormoránů. Neúspěšném, jak jinak. Také jsem tam ztratila ten "deklík" na sklíčko vpředu, ale ten jsem jako zázrakem našla. Známý nad mou "odbornou" terminologií nehnul ani brvou, je to gentleman, dojedl hamburger a slíbil, že vše zjistí, popřípadě poradí koupi jiného.
Oddychla jsem si. Tato těžká chvíle je za mnou a čekám na výsledek . Můj pocit z dialogu ? Doma jsem se pro jistotu podívala do zrcadla, jestli náhodou nejsem blondýna Co myslíte ?