Čtyřdílný keramický obraz - plošná malba

Ukázaly si na mě dlouhé prsty podzimních stínů. Okouzlená krasohledem padajícího listí stojím přikovaná ke žluté značce. Je to krásné, je to teskné, je to bolavé, jako vzpomínka na něco ztraceného. Nenávratně.

Žárlivost je nedospělost dospělých, nejelegantnější způsob, jak ublížit sám sobě. Kde jsi byl ? A teď ? A potom ? ... Ale hlavně ...... s kým ?

Dnes navštívím vzdálené vzpomínky. V huňatém kožichu mlhy se ztrácejí tváře . Přijďte si se mnou mlčet. V hlavě mi šustí čas minulý, přítomný, budoucí  ... 

Vyslovená slova nevrátíš, i kdybys stokrát chtěl. Poskakují hojivými lesy a loukami, aby nezatrpkly navždy.

Světýlka lamp skáčou po jedné noze z kaluže do kaluže, blik, blik ... a přes zrcátka mokrých očí hledí vzhůru v pozdní meditaci. Ještě jednou utopím tento akvarel v ultramarínu palety. Jeho neklidné vlnobití rozfoukám až k okraji i když vím, že tento děj je málo důležitý pro historii planety.